Malá odstřelovačka

tento článek vyšel jako "monografie" v časopise Střelecká Revue, číslo 7/2010


 

Malá odstřelovačka – vhodné vybavení


Střelecký koníček se v České republice postupem času přeorientovává od kvantity ke kvalitě. Ubývá střeleckých klubů, aktivních střelců i provozuschopných střelnic – ale naopak se rozrůstá počet těch, kteří chtějí střílet ve své kategorii na světové úrovni, s nejlepším vybavením a tedy co nejlépe a nejpřesněji. Velké oblibě se těší odstřelovačské pušky, ale jelikož je u nás velmi málo střelnic s možností střelby na dlouhé vzdálenosti pro veřejnost, mnoho střelců se vrhá na stavbu „malé odstřelovačky“ – tedy malorážky s optickým zaměřovačem. Právě těmto střelcům je určen můj článek, zamýšlený jako jistý úvodní rozcestník na cestě k malorážné odstřelovačce.

 

Před započetím stavby pušky tohoto typu je nutné si ujasnit přesný účel. Zde je dobré se předem neomezovat rozhodnutím typu „bude to puška pouze pro hobby střelbu, žádné závody…“, ba naopak je chytré již předem počítat s tím, že se člověk bude chtít v budoucnu podělit o své zkušenosti a porovnat své schopnosti s ostatními. Proto je výhodné si prostudovat mimo jiné i pravidla všech disciplín, které se pro malorážnou pušku s optikou nabízejí – a koncepci zbraně nasměrovat k disciplíně střelci nejbližší. Velký vliv zde mají pravidly daná omezení, s nimiž je třeba předem počítat. Jde především o omezení maximálního použitelného zvetšení puškohledu, omezení celkové váhy zbraně nebo omezení jiných specifik, například tvarů a rozměrů pažby.

 

Vhodná zbraň

 

Základem je pořízení vhodné zbraně. Pušky, vhodné pro stavbu „MaO“, se dají rozdělit do dvou základních kategorií: A.) Zbraně staršího data výroby, B.) Zbraně nové.

 

A.) Zbraně staršího data výroby

Tyto zbraně se dnes již nevyrábějí, ale díky velkému rozšíření střeleckého sportu v minulosti, jsou u nás stále hojně dostupné. Mnohdy bývají vyrobeny kvalitněji a z lepších materiálů, než zbraně současné produkce – a tak není divu, když dosahují lepších výsledků. V tomto případě se jedná o hodnotné dědictví, zanechané zde pro nás našimi střeleckými předchůdci. Tyto zbraně bývají také podstatně levnější, než je současná produkce a proto jsou pro tyto účely hojně využívány.

 

Malorážky ZKM

Ve Zbrojovce Brno se přibližně v roce 1953 začaly vyrábět malorážky s modelovým označením 451 a 455 (lovecký a sportovní model). Od roku 1956 se pokračovalo výrobou inovovaných modelů 452 a 456 až do zastavení výroby roku 1962, kdy byla výroba převedena do Zbrojovky Uherský Brod – ovšem pouze pro dodnes vyráběný model 452. Obrovskou výhodou malorážek ZKM je jejich opakovací systém. Podávání nábojů ze zásobníku je v případě ZKM povedené, funkční a hlavně velmi rychlé, což dává zbraním ZKM v některých soutěžích výhodu rychlosti, proti jednoranovým terčovnicím. Pušky ZKM od modelu 451 až po 456 mají společný spoušťový mechanismus (vyjma několika málo variant s napínáčkem), který již v dnešní době nedosahuje požadovaných parametrů a není proto příliš vhodný pro sportovní střelbu. Tyto spouště jsou nastavitelné pouze v minimálním rozsahu, mívají příliš velký odpor, málokdy plynulý chod a hlavně drastický propad po odpálení, což způsobuje časté strhávání. Proto řadu ZKM inovovala Zbrojovka UB řadou 453 s napínáčkem, ale ani tento spoušťový mechanismus žádné výrazné vylepšení nepřinesl. Z malorážek ZKM je přiměřeně vhodná na přestavbu snad pouze řada 455 a ještě lépe 456 – protože jsou tyto modely vybaveny relativně přesnou a těžkou sportovní hlavní. Problémem řady 456, mimo spoušťového mechanismu, je také pažba. Standardní ZKM 456 se totiž prodávaly v obyčejné pažbě bez stavitelné lícnice a botky, což při střelbě s puškohledem způsobuje problém s přilícením a díky lomené pistolové rukojeti i s držením. Jedinou vhodnou formu pažby mají ZKM 456 v úpravě „Aeron“ – tedy pušky vybírané z tehdejších klubů a jiných zásob Brněnskou firmou Aeron pro přepažbení do pažby vlastní konstrukce, která je již pro střelbu s optikou (hlavně vleže s oporou) velmi vhodná. Aeron navíc přepažboval pouze kusy schopné nastřílet při testech 100b z deseti ran na klasický ISSF terč – takže koupí přepažbené malorážky „Aeron“ kupujete zaručeně povedený kousek – pokud ovšem systém před Vámi již někdo nevyměnil, nebo na něm neprováděl nějakou vlastní „přestavbu“. Velkou nevýhodou modelu Aeron je však jeho jednoranová konstrukce. Pažba je připravena pouze pro používání jednoranového podavače, takže pokud budete chtít mít z „Aeronky“ opakovačku, neobejde se pažba bez zásahu puškaře, resp. zkušeného dřevomodeláře, který vyrobí otvor pro šachtu zásobníku a prodlouží jeho záchyt. I přes všechny uvedené neduhy, jsou malorážky ZKM (a zejména model 456 Brno 4) hojně používány pro svou jednoduchost, nízkou cenu a solidní přesnost, kterou běžně předčí veškerou soudobou produkci českých malorážek.

 

ZKM 451

 

ZKM 456

 

ZKM 456 Aeron

 

Ruské malorážky (SM-2, MC-12)

Sovětská produkce malorážek byla ve své době na světové špičce a tyto pušky mohou dodnes v leckterých disciplínách velmi dobře sloužit. Nejznámější jsou pušky SM-2 (Rusky CM-2), klasické sportovní klubové terčovnice, vyráběné v několika modifikacích – se stavitelnou lícnicí, v provedení pro biatlon i v juniorské kratší a lehčí verzi. SM-2 jsou pušky vyrobené z kvalitního materiálu, ovšem se znaky „Ruské“ výroby – tedy preciznost a dokonalost obrábění tam, kde není vyloženě nutná, trochu chybí. SM-2 mají poměrně dobrý stavitelný spoušťový mechanismus, avšak zpravidla pouze s jedním nastavitelným odporem (výjimkou jsou poslední vyráběné modely), těžkou terčovou hlaveň a velice dobře tvarovanou pažbu. Drobnou slabinou je poněkud choulostivá konstrukce úderníku, což ale není nic tragického, obzvláště pokud se člověk ke zbrani chová slušně nebo alespoň disponuje kontaktem na zručného puškaře. Další drobnou komplikací je napevno montovaný tunel mušky na konci hlavně, který není zrovna jednoduché sejmout pro pohodlnější střelbu s puškohledem. Jedinou podstatnou nevýhodou těchto zbraní je ve většině případů absence rybiny pro montáž puškohledu. SM-ky se vyráběly původně úplně bez horní rybiny, dioptr se upínal pomocí stranové montáže a až ke konci produkce začali Rusové osazovat SM-2 klasickou 11mm rybinou, ovšem pouze na zadní části pouzdra závěru (pro dioptr), takže je nutné nechat rybinu dodělat i na přední část pouzdra – pro použití dvoudílné montáže puškohledu. Zde se frézař zpravidla přesvědčí o kvalitě ruského materiálu, když na pouzdře závěru SM-ky zničí použitý nástroj. Výhodou SM-ky je plochá dosedací část pouzdra závěru, takže je pro ni velmi snadné vytvořit zádlab do nové pažby. Tyto pušky jsou vyhledávány také pro svou pověstnou „všežravost“ – podávají vynikající výkony s mnoha různými značkami a typy střeliva.

Další z řady ruských terčovnic jsou méně známé pušky Ural. Tyto terčovnice se vyznačují stejnou charakteristikou jako SM-2, avšak svým účelem byly určeny pro výkonnostní střelce. Právem je tedy od nich očekávána vyšší přesnost, dokonalejší zpracování a konzistentní úroveň výroby.

 A nakonec to nejlepší – libovolná malorážka MC-12, zbraň určená k získávání olympijských medailí. Tato těžká malorážka je vybavena napínáčkem nastavitelným opravdu jakkoli – i „na fouknutí“, který však díky své konstrukci dosti komplikuje rychlou střelbu. Dále disponuje velmi těžkou a přesnou hlavní, značně předimenzovanou konstrukcí závěru a opět pouzdrem bez drážek pro montáž optiky. Stejně jako předchozí pušky má i MC-12 napevno uchycený tunel mušky na hlavni. Pažba pro disciplínu libovolná malorážka má otvor pro palec, stavitelný hák, vodítko spouštějícího prstu, „motýl“ sloužící pro lepší podepření předpažbí zbraně při střelbě vstoje a někdy i opěrku malíkové hrany na pistolové rukojeti.

Všechny tyto ruské malorážky jsou přirozeně jednoranové, což je jejich handicapem ve srovnání s rychlejší opakovačkou. Výjimku tvoří pouze velmi vzácná Baikal Biathlon Mod. 6, která je proti klasické SM-2 poněkud kratší, má lehčí hlaveň a disponuje šachtou pro pětiranový zásobník, takže se jedná o klasickou opakovačku při zachování přesnosti terčovnice, což je pro přestavbu na „MaO“ velmi vhodná kombinace. U nás ještě vzácnější je pak Baikal Biathlon Mod. 7, která disponuje kloubovým závěrem a je používána některými vrcholovými biatlonisty, buď přímo z produkce iževské zbrojovky, nebo v přestavbě firmy Larsen.

 

SM-2 (CM-2)

Ural

 

MC-12

 

Malorážka Haenel SUHL150

Tato východoněmecká malorážka je největším soupeřem dříve jmenovaných pušek. Těžká jednoranová terčovnice je kopií západoněmeckého systému Anschütz 54, z něhož si zachovala velmi dobrou stavbu pažby, dobrý tvar a vlastnosti pouzdra závěru a vynikající přesnost střelby. Tato puška disponuje výborným spoušťovým mechanismem, stavitelným po všech směrech. Závěr Suhl150 má sice nepříliš vhodný kulatý a značně hmotný úderník, ale přesto je pro své vlastnosti hojně používán pro přestavby benchrestových zbraní nejen u nás ale hlavně v zahraničí. Pažba Suhl150 Standard nemá stavitelnou lícnici, pouze botku, ale tvarově je pro střelbu s optikou velmi vhodná. Poslední typová provedení byla označena modelovým číslem 150-1 a tyto pušky již disponovaly pažbou se stavitelnou lícnicí. Suhlky mají velké a dobře dostupné výhozí okénko pro nábojnice, takže se dají velmi rychle nabíjet i po jedné ráně. Jde ale o zbraně velmi „rozmlsané“, takže aby podávaly své nejlepší výkony, je třeba pro ně najít to nejvhodnější střelivo, a to nejen značkou, ale také výrobní sérií. Haenelka si zpravidla velmi rozumí s náboji německé produkce – značky RWS (Dynamit Nobel). Pouzdro závěru je vybaveno 11mm rybinou, stejně jako současné systémy vycházející z Anschütz 54, ale bohužel s horní oblou plochou, což trochu komplikuje výběr vhodných montáží pro optiku.

 

Suhl 150 nahoře, ZKM 452 Silhouette dole

 

B.) Zbraně současné produkce

Současná nabídka malorážných pušek je celkem široká, ale ne každá puška je vhodná pro přestavbu na malou odstřelovačku. Společným znakem těchto zbraní je podstatně lepší podpora ze strany výrobce včetně dostupnosti příslušenství a náhradních dílů, než je tomu u zbraní z předchozí kategorie. Toto je však vykoupeno podstatně vyšší cenou, což mnohé střelce přirozeně dovede ke zbrani „starší“.

 

Malorážky CZ 452/453

Soudobá produkce malorážek od České Zbrojovky UB vychází z řady ZKM 452 a jejích variant. Jedná se o zbraně spíše loveckého zaměření. Jde o lehké opakovačky, vybavené nepříliš povedeným spoušťovým mechanismem (CZ 452) nebo jeho napínáčkovou modernizací (CZ 453), která však zdaleka nedosahuje kvalit sportovního spoušťového mechanismu. Dřevěné pažby jsou tvarovány pro střelbu vstoje z „loveckého“ postoje s mířením přes otevřená mířidla, takže po montáži optiky Vám může vadit absence lícnice a příliš lomená pistolová rukojeť. Tvarově trochu lepší jsou plastové modely Silhouette a Style, s lícnicí typu „Monte Carlo“, avšak tyto pažby stále trpí nevhodnou pistolovou rukojetí a navíc nemají kovovou kostru, takže jsou až příliš lehké a při působení tepla ze strany se ohýbají (např. odpolední slunce). Naprostou novinkou jsou CZ 455, ale ani na obrázcích, ani v informacích od výrobce žádná významná vylepšení nevidím.

 

ZKM 453 po úpravách pro „MaO“

 

Malorážka Ruger 10/22T

Tyto malorážky jsou doma v USA velmi oblíbené pro takzvaný „plinking“, neboli pro střelbu na plechovky a lze je považovat za vyloženě americkou národní zbraň. Velmi rozšířené je také jejich ladění do často velmi exotických podob, což umožňuje dostupnost obrovského množství náhradních dílů, hlavně v zemi jejich původu. Zábava je se samonabíjecí malorážkou opravdu veliká, ale pokud budeme chtít po samonabíjecí malorážce střelecké výkony srovnatelné s jednoranovou terčovnicí, narazíme na omezení daná konstrukcí zbraně. Spoušťový mechanismus je velmi tvrdý a jeho nastavitelnost je prakticky nulová. Ladění nebo výměna za podstatně lepší spoušťový systém je sice možná, ale nakonec člověk vždy narazí. Aby byl v rychlosti, v jaké automat přebíjí, spolehlivě zachycován úderník před dalším výstřelem, je nutná dostatečně tuhá pružina pro jeho zachycení. Z toho důvodu bude vždy větší odpor spouště, aby byla zbraň spolehlivá a bezpečná. Dalším handicapem samonabíječky jsou spaliny, unikající z otevřeného systému při střelbě. Systém se stále zanáší nečistotami a tím se mění jeho vlastnosti, ztrácí se spolehlivost a zvyšuje se odpor na třecích plochách, což má negativní vliv na přesnost střelby. Konstrukce Rugera 10/22 je velmi jednoduchá. Systém je v pažbě držen pouze jedním šroubem, což je značně nestabilní způsob uchycení působící problémy se změnou nástřelu zejména při velkých změnách okolní teploty. Pažbě chybí stavitelná lícnice a botka, má příliš lomenou pistolovou rukojeť, tedy je stavěna hlavně pro střelbu vstoje a tím je pro míření s optikou nevhodná. Pouzdro závěru je vyrobeno z nepříliš kvalitní slitiny, takže nejen veškeré čepy, ale i usazení hlavně se časem vymačkávají a objevují se nepříjemné vůle. Ruger 10/22 si vyžádá velké ladění, potažmo i značné investice, aby byl jeho výkon srovnatelný alespoň s přesnou opakovačkou, jako je například ZKM 456.

 

Ruger 10/22T v základním provedení bez úprav

 

Malorážky Anschütz model 54

Špičkou mezi malorážkami jsou sportovní speciály od firmy Anschütz. V místních soutěžích se objevují nejen starší modely 54, ale také zcela nové zbraně téže modelové řady s označením 1907 a 1913. Tyto zbraně jsou cenově velmi náročné, ale podávají spolehlivé výkony. Lehčí řada 1907 i těžší 1913 jsou vybaveny vynikajícím závěrem, jehož hlavní devízou je správně vedený úderník. Jsou to zbraně jednoranové, jak je u sportovních terčovnic zvykem. Výbornou přesnost těchto zbraní využívá nejeden špičkový sportovní střelec, ale těží z ní i střelci v ostatních, méně známých disciplínách. Pro účely „malé odstřelovačky“ se jako nejvhodnější jeví model 1907R – což je klasická terčovnice 1907, pouze v opakovacím provedení konstruovaná původně pro německé armádní národní závody a vyráběná v omezeném množství. Tato zbraň disponuje zásobníkovou šachtou pro 10-ti ranový zásobník. Ke zbrani lze však přikoupit i jednoranový adaptér. Pažba typu 1907, ve které se systémy 1907 a 1913 nejčastěji prodávají, je velmi dobře tvarovaná, včetně stavitelné lícnice a botky. Spoušťový mechanismus malorážek Anschütz je téměř dokonalou záležitostí, umožňující širokou škálu nastavení ve všech možných směrech. Ke zbrani je možno dokoupit řadu příslušenství, komponenty pro střelbu dle pravidel ISSF počínaje a různými jazýčky spouště a kuličkami závěrové páky konče. Je třeba se ale předem připravit na vyšší pořizovací ceny. Tyto malorážky disponují klasickou 11mm rybinou, bohužel také s horní oblou plochou komplikující výběr montáží puškohledu.

 

Anschütz 1913 v pažbě 1907

 

Anschütz 1907R

 

Shrnutí

Dle níže uvedené tabulky vlastností je jasně patrné, že nejvhodnější zbraně pro stavbu malé odstřelovačky jsou staré svazarmovské terčovnice, ruská SM-2, německá Suhl 150 a hned za nimi v těsném závěsu česká ZKM 456. V „připravenosti“, tedy schopnosti závodit bez nutnosti úprav, zde vítězí Suhl150, což vysvětluje její oblíbenost mezi střelci těchto disciplín. Starší sportovní zbraně vyhrávají díky své velmi nízké pořizovací ceně nad zbraněmi současnými, přičemž je výhodné, že jejich základní užitná hodnota se dá dodatečnými úpravami vyladit na úroveň ještě vyšší, takže ve finále mohou dosahovat tyto pušky srovnatelných kvalit, jako jejich moderní terčová konkurence. Praxe však ukazuje, že vlivem velké vyrovnanosti na špičkách soutěží chce řada střelců minimalizovat i ty nejdrobnější nedostatky ve svém vybavení, a to i za cenu nesrovnatelně vyšších pořizovacích nákladů. Proto se dá očekávat vzrůstající počet drahých zbraní, jako jsou malorážky Anschütz 19XX, ve startovních listinách i těch nejmenších závodů v disciplínách typu „Malá odstřelovačka“.

 

 

ZKM 451

ZKM 456

ZKM 456 Aeron

SM-2

MC-12

Haenel Suhl 150

CZ 452

CZ 453

Ruger 10/22T

Anschütz 1907/1913

Anschütz 1907R

Přesnost

*

****

****

*****

*****

*****

**

***

***

*****

*****

Rychlost

****

****

**

**

*

**

****

****

*****

**

****

Systém

**

**

**

***

****

****

***

***

*

*****

*****

Pažba

*

**

****

****

***

***

*

*

*

*****

*****

Spoušť

*

*

*

****

****

****

*

**

*

*****

*****

Váha/stabilita

*

***

****

****

*****

****

**

**

**

*****

*****

Připravenost

*

**

****

**

**

*****

**

**

*

*****

*****

Cena

2-4tis

3-5tis

4-6tis

3-6tis

6-12tis

4-7tis

10tis

12tis

12tis

48tis

38tis

Celkem *

11

18

21

24

24

27

15

17

14

32

34

Výkon/Cena

2,75

3,60

3,50

4,00

2,00

3,86

1,50

1,42

1,17

0,67

0,89

Uvedené ceny jsou pouze informativní

 

Malá odstřelovačka – vhodná optika


Optický zaměřovač je u odstřelovačské pušky stejně důležitou součástí, jako je samotná zbraň. Sestava by měla být dobře vyvážená a proto je potřeba počítat, již při plánování stavby malorážky s optikou, s pořízením adekvátní optiky. Jednoduchá poučka říká, že optika bývá stejně drahá, jako samotná zbraň. Toto pravidlo však neplatí v případě nákupu starší zbraně z druhé ruky, kde bývá optika běžně tou zdaleka nejdražší částí celé sestavy. Velmi častou chybou bývá podcenění významu optiky a následná degradace jinak vynikající sestavy neadekvátním optickým zaměřovačem.

 

Základní parametry optického zaměřovače (puškohledu) jsou tyto: Optické zvětšení, průměr čočky objektivu a průměr tubusu. Vedlejší pak jsou například typ záměrného kříže a jeho umístění v optické soustavě, osvit záměrného kříže, korekce paralaxe, velikost kroku horizontální a vertikální korekce (rektifikace), vnitřní rozsah rektifikace nebo velikost zorného pole a velikost výstupní pupily. Každý specifický účel vyžaduje určité parametry a proto je vhodné si nejdříve ujasnit přesný účel a podle toho poté vybírat vhodnou optiku.

 

Zvětšení puškohledu.

Puškohledy se vyrábí s fixním nebo proměnlivým zvětšením. Puškohled s pevným zvětšením má výhodu v jednoduchosti a pevnosti konstrukce – je tedy méně náchylný na závady a problémy. Díky této jednoduchosti optické soustavy mívají i levné puškohledy s malým zvětšením vcelku dobrý obraz. Malá fixní zvětšení (od 3x až po cca 12x) se používají v myslivosti pro lov a nebo pro specifické střelecké disciplíny. Velká fixní zvětšení jsou používána pro sportovní střelbu v disciplínách typu BenchRest – tedy jednoúčelové střílení na neměnné terče a konstantní vzdálenosti. Pokud ale stavíte pušku pro univerzálnější použití, je potřeba zvětšení puškohledu variabilní, tedy proměnlivé. Označení puškohledu například 4-16x50 říká, že se jedná o puškohled s proměnlivým zvětšením 4x až 16x o průměru objektivu 50mm.

 

Průměr objektivu.

Průměr vstupní čočky přímo určuje světelnost celé optické soustavy. Čím je tedy průměr objektivu větší, tím se dá očekávat lepší světelnost. Vysokou světelnost upotřebí hlavně lovci pro střelbu za snížené viditelnosti. Naopak u sportovních střelců, kde se předpokládá střelba za solidních světelných podmínek, není průměr objektivu rozhodujícím faktorem pro výběr vhodné optiky. Velkou roli zde ale hraje kvalita použitého optického skla a kvalita jeho povrchové úpravy (např. antireflexní a jiné speciální vrstvy). Běžně se stává, že kvalitní (a tím pádem drahý) puškohled o průměru objektivu například 42mm může být i znatelně světelnější než levný puškohled s průměrem objektivu 50mm.

 

Průměr tubusu.

Průměr tubusu je podstatným parametrem pro výběr vhodných montáží. 99% puškohledů se vyrábí s tubusem o průměrech jeden palec nebo 30mm. Jen v některých speciálních případech se setkáváme s tubusem o průměru 34mm. Důležité je, aby byl tubus puškohledu jednodílný, tedy z jednoho kusu materiálu. Takto vyrobený tubus nemívá problémy se změnou nastřelení při změnách zvětšení či korekce paralaxe.

 

Záměrný kříž (obrazec)

Záměrný obrazec je velmi důležitý. Pro lov se používají jednoduché obrazce typu „T“ s hrotem nebo častěji typu „Duplex“, popřípadě doplněné o tečku na středu, na kterou bývá vázaný osvit. Pro střelbu terčovou je naopak potřeba mít kříž tenký a pravidelný (lovecké „T“ je vyloženě nevhodné). Zde se používají tenoučké nitkové kříže označované jako „fine crosshair“, popřípadě doplněné uprostřed bodem o průměru 1/8 úhlové minuty (MOA). Při střelbě na různé vzdálenosti se pro přemiřování i pro měření vzdálenosti používají taktické kříže typu „MilDot“. Pro soutěže „Malá odstřelovačka“ je ideálním křížem právě MilDot či některá z jeho vylepšených variant – ovšem s velmi tenkou středovou nitkou, pro spolehlivé zamíření i na malý terč. Čím je nitka kříže tenčí, tím méně místa na terči při míření zakryje a tedy zamíření je jistější. Bohužel ale také platí, že čím je nitka tenčí, tím náročnější je míření pro střelcovo oko, tedy střelcův zrak se rychleji unaví. Zajímavou vlastností je umístění kříže. Většina puškohledů disponuje křížem umístěným v zadní ohniskové rovině, kde při změně zvětšení (obrazu) zůstává zdánlivá velikost kříže konstantní. Pokud však je kříž umístěn v přední ohniskové rovině sestavy záměrného dalekohledu (za objektivem), jeho zdánlivá velikost se zvětšuje a zmenšuje společně s velikostí cíle při změně zvětšení puškohledu. Tato varianta se využívá u záměrných obrazců s možností měření vzdálenosti – tedy například u MilDotu. Výhodou je, že zdánlivá vzdálenost jednotlivých dotů (značek) na kříži zůstává při všech zvětšeních stejná vzhledem k cíli, tedy například rozteč 1 MIL odpovídá rozměru 10cm na vzdálenost 100m při všech zvětšeních. Této vlastnosti se dá využít například tehdy, když chcete střílet jak disciplínu s povoleným zvětšením 4x, tak i disciplínu bez omezení zvětšení. V tomto případě bude při zvětšení 4x záměrný kříž příjemně tenoučký (což je při malém zvětšení velmi důležité pro spolehlivé zamíření) a  při maximálním zvětšení puškohledu bude k dispozici poměrně silnější kříž (tedy dobře viditelný a čitelný). Rozpětí zvětšení variabilního puškohledu začínající na 4x bývá běžně od 4-12x po 4-20x.

 

 

Osvit záměrného kříže

Osvícení záměrného kříže je využitelné pouze ve dvou případech – při střelbě za zhoršené viditelnosti (například lov v noci), nebo při střelbě proti silnému zdroji světla (např. proti slunci), kde by bez osvitu záměrná osnova splývala s tmavým cílem. Pro sportovní účely je osvit kříže nadbytečný.

 

Korekce paralaxe

Paralaxní vada je vlastnost optické soustavy, která způsobuje, že cíl, pozorovaný skrze optický zaměřovač pohledem v jedné ose, se jeví být posunut proti pohledu v jiné ose. Tedy zaměříme-li puškohled na střed terče středem záměrného kříže a poté se do puškohledu podíváme z jiného úhlu, kříž se bude jevit mimo střed. Tuto vadu lze korigovat, ale vždy jen na jednu určitou vzdálenost. Tato vzdálenost se na lepších puškohledech dá nejen uživatelsky měnit i v průběhu střelby (korekce paralaxe), ale lze s její pomocí i odhadovat vzdálenost cíle, jelikož u velkých zvětšení se při špatně korigované paralaxe jeví buďto cíl nebo záměrný kříž rozmazaně. Korekce se tedy při pohledu na cíl nastaví tak, aby se obraz cíle i kříže jevil ostře a poté se na stupnici korekce paralaxe přečte nastavená vzdálenost. Většina závodů typu „MaO“ se střílí na vzdálenost 50m, avšak jsou i výjimky. Proto jsou puškohledy bez možnosti změny korekce paralaxe hůře použitelné. Tyto puškohledy mívají z výroby nastavenou korekci na vzdálenost 100m. Změna tohoto nastavení se dá většinou provést i v domácích podmínkách, ale rozhodně to není možné provádět v průběhu střelby dle potřeby. Plynulá korekce paralaxe bývá na puškohledu buďto ve formě speciálního ocejchovaného prstence na objektivu, což je méně pohodlná, ale levnější možnost. Nebo ve formě speciálního točítka na levé straně tubusu puškohledu, což je pro střelce pohodlnější, jelikož je možné provést nastavení přímo ze střelecké pozice (bez nutnosti změny střelecké polohy). Puškohledy určené pro velkorážné zbraně mívají rozsah korekce paralaxe od 50m do nekonečna, puškohledy určené pro menší ráže až vzduchovky disponují rozsahem korekce paralaxe již od kratších vzdáleností (typicky od 10m do nekonečna). Obojí je pro účely „MaO“ použitelné.

 

Krok a rozsah rektifikace (korekcí)

Každý puškohled disponuje horizontální a vertikální korekcí – tedy posouváním záměrného kříže pro jednoduché „nastřelení“ zbraně a korekce nástřelu dle potřeby. K těmto korekcím slouží na středu tubusu umístěná takzvaná točítka. Nahoře je točítko s korekcí výškovou, na pravé straně s korekcí stranovou. Typů točítek je několik. Výhodnější jsou točítka odkrytá (taktická), umožňující okamžité použití (a to i v rukavicích). U otevřených korekčních točítek je však vhodné mít nějaký mechanismus pro jejich uzamčení – jako ochranu proti nechtěnému otočení, například při manipulaci se zbraní. Točítka by měla být nulovatelná, aby střelec mohl snadno a rychle vynulovat puškohled ve stavu, kdy je zbraň nastřelena na požadovanou vzdálenost – a toto nastavení bylo vždy snadno dohledatelné na stupnici točítka (nulová poloha). Stranová i výšková korekce se provádí nikoli plynule, ale s jistým standardním krokem. Nejčastější krok korekce je 1/4 MOA (minute of angle – úhlová minuta), kde se s jedním kliknutím posune zásah na cíli o 1/4 úhlové minuty, což je například 7,25mm na vzdálenost 100m (1 MOA = 29mm/100m). Speciální terčové puškohledy potom mají krok korekcí poloviční, tedy jedno „kliknutí“ odpovídá posunu zásahu o 1/8 MOA. Pro potřeby „MaO“ sestavy je použitelné oboje, jelikož přesnost zbraní se pohybuje nad 1/2 MOA. Důležitější, než samotný korekční krok, je kvadratický průběh rektifikace – kde každý krok (kliknutí korekcí) posouvá zásah vždy správným směrem a vždy o stejnou vzdálenost. Tuto vlastnost bohužel mívají pouze puškohledy s kvalitní mechanikou. Dalším důležitým údajem je celkový rozsah korekcí – tedy vnitřní rozsah rektifikace. Tento údaj popisuje maximální vzdálenost mezi záměrným bodem a zásahem, jakou jsme schopni na puškohledu korigovat. Pokud je zbraň i optika v pořádku a montáž puškohledu je provedena správně, vychází „nastřelení“ zbraně na vzdálenost 50m vždy mírně pod střed výškové korekce puškohledu a víceméně na střed korekce stranové. Stranová korekce a její rozsah tedy nehraje téměř žádnou roli, ale rozsah korekce výškové je důležitou veličinou – hlavně vzhledem k případné střelbě na vzdálenosti delší, než je obvyklých 50m. Pokud disponuje puškohled výškovým rozsahem například 50 MOA, bude při nastřelení na 50m zbývat ještě například 20 MOA pro výškovou korekci záměrného kříže směrem dolů (posun zásahu nahoru) a 30 MOA naopak (tyto hodnoty jsou zcela individuální a záleží na konkrétní sestavě). Při nastřelení zbraně v ráži .22LR na vzdálenost 50m, je pří střelbě na vzdálenost 100m propad bodu zásahu proti záměrné asi 25cm! (80cm/150m a až 180cm/200m) To odpovídá úhlu 8MOA/100m, 18MOA/150m a 31MOA/200m. Pokud by puškohled umožňoval korekci „nahoru“ pouze 20 MOA (dle příkladu), bude to sotva stačit pro nastřelení zbraně na 150m. Na větší vzdálenost již bude propad střely ráže .22LR příliš velký. Z tohoto důvodu mají „taktické“ puškohledy, kde se střelba na větší vzdálenosti předpokládá, podstatně větší rektifikační rozsahy (běžně 60 až 80 MOA), kdežto standardním puškohledům stačí vnitřní rozsah korekcí okolo 40-50 MOA. Terčové speciály pak mohou disponovat ještě menším rozsahem – kde již může nastat problém při střelbě malorážkou nad 50m. Tento problém poté řeší pouze přemiřování na příslušnou značku kříže typu „MilDot“, nebo použití nakloněné montážní lišty pro puškohled, přidávající puškohledu příslušný počet MOA pro výškovou korekci. Ráže .22LR je však vlivem špatné balistiky za vzdáleností 50m čím dál více náchylná na boční vítr a rychle ztrácí svou přesnost. Proto se s malorážkami na dlouhé vzdálenosti běžně nestřílí a když ano, tak na kryté střelnici, kde boční vítr střelu neovlivní. Pokud však právě takovou možnost máte a ve vašem okolí dlouhá krytá střelnice je, nebo podobnou soutěž střílet v budoucnu chcete, je potřeba věnovat výškovému rozsahu korekce puškohledu zvýšenou pozornost.

 

Zorné pole puškohledu a velikost výstupní pupily

Šířka zorného pole dalekohledu je dána jeho optickou konstrukcí a je nepřímo úměrná zvětšení. Jedná se o šířku obrazu od kraje ke kraji, jaký jsme schopni pozorovat při míření na jedno stejné místo. Větší šířka zorného pole je výhodou hlavně při rychlém hledání cíle, jelikož s větším zorným polem se střelec rychleji zorientuje. Kvalitnější puškohledy zpravidla disponují širším zorným polem, o významný parametr se ale nejedná. Pokud střelec v dané situaci potřebuje širší zorné pole, stačí mu snížit zvětšení a tím jej rozšířit.

 

Velikost výstupní pupily okuláru je rozměr obrazu, vytvářejícího-se na okuláru dalekohledu. Za ideální je možno považovat stav, kdy se průměr výstupní pupily dalekohledu blíží průměru pupily oka jeho uživatele. Pupila lidského oka je v mládí schopna rozšíření až na cca 7mm, u člověka po 50. roku života to bývá jen 5 nebo dokonce 4mm. Pokud je výstupní pupila dalekohledu vetší než pupila oka, oko celý obraz nezpracovává a mohou se v obraze objevovat stíny nebo odlesky. Pokud je menší, obraz je méně rozlišitelný a tmavší. Puškohledy také zcela běžně disponují dioptrickou korekcí na okuláru, což velmi pomáhá střelcům s oční vadou k ostrému vidění při míření. Pokud je však střelcova oční vada složitější nebo vážnější (puškohledy běžně umožňují korekci od -3 do +3 dioptrie), může být nutné používat speciální střelecké brýle.

 

Při výběru vhodného puškohledu pro stavbu sestavy „MaO“ je nutné v první řadě přihlédnout k omezením kladeným pravidly jednotlivých disciplín. Hlavní je omezení zvětšení puškohledu. Například v soutěžích s názvem „Mizivé cíle do 50m“, pořádaných Českým střeleckým svazem, je maximální povolené zvětšení puškohledu pouze 4x, což výběr optiky velmi omezí. Pokud ale uvažujete o soutěži „Malá odstřelovačka“, máte volné pole působnosti, protože omezení puškohledu zde není žádné.

 

Nikko Stirling Nighteater 6-24x56

Tento robustní puškohled, vybavený přijatelně tenkým MilDotem (s větším odstupem jednotlivých dotů), je v ČR k mání za cenu do šesti tisíc korun. Za tuto vynikající cenu nabízí jednodílný tubus 30mm, osvit kříže (celého MilDotu, 11 stupňů), stranovou korekci paralaxe funkční od 10m včetně velkého kola pro pohodlnější měření vzdálenosti, sluneční clonu v balení a zamykatelné komínky stranové a výškové korekce. Jeho nevýhodou jsou jeho velké rozměry a nepříliš kvalitní optika. Obraz je při zvětšeních nad 16x znatelně tmavší a méně kontrastní.

 

Nikko Stirling Platinum Nighteater 6-24x56 je opravdu robustní, na obrázku včetně sluneční clony

 

Delta Titanium 4-16x42 / Weaver V16 4-16x42

Subtilní puškohled, jehož velkou výhodou je kvalitní optika, je prodáván pod Polskou značkou, ale je nápadně podobný puškohledu Weaver V16, včetně stejně značeného jednodílného tubusu o průměru 1“. Vynikající obraz i při maximálním zvětšení dokazuje použití kvalitního skla, což stvrzuje i značka „Made in Japan“ zespod tubusu. Delta Titanium se vyrábí s příjemně tenkým MilDotem a nebo ještě podstatně tenčím křížem Duplex. Tenký Duplex by byl pro terčovou střelbu trochu výhodnější, obzvláště pokud je nutné střílet se zvětšením 4x, ale proti MilDotu neumožňuje přemiřování při střelbě na větší vzdálenosti. Delta je vybavena korekcí paralaxe pouze na objektivu. Nemá přísvit kříže a korekční točítka jsou nízká, snadno nulovatelná, ale skrytá pod krytkami, což komplikuje jejich rychlé použití. Tento drobný, ale velmi povedený kousek, přijde na cca 7 tis. Totožný puškohled pod značkou Weaver V16 se vyrábí taktéž s křížem Duplex, ale namísto MilDotu je nabízen kříž FC (vlasový křížek), speciálně vytvořený pro terčovou střelbu. Weaver i Delta se vyrábí také ve verzi se zvětšením 6-24x, kde již obraz při maximálním zvětšení mírně ztrácí světelnost, což je daň za malý průměr objektivu. I přesto stále nabízí vynikající kontrast a věrné podání barev.

 

Delta Titanium s odkrytým točítkem výškové korekce

 

Záměrný kříž puškohledu Delta Titanium - MilDot

 

Hawke Frontier Side Focus 6-24x50

Tento nevelký puškohled vyrábí anglická firma Hawke (Deben) a k nám se dováží za cenu kolem 13tis korun. Disponuje stranovou korekcí paralaxe, fungující až od 35m. Jednodílný palcový tubus je bohužel z velmi měkkého materiálu, takže při silnějším dotažení ocelových montáží přestává fungovat korekce paralaxe. Obraz je kontrastní a jasný, jen k barevnému podání mám jisté výhrady. MilDot je dostatečně tenký a puškohled je dodáván včetně sluneční clony.

 

Odkrytá točítka puškohledu Hawke Frontier Sidefocus

 

Záměrný kříž typu MilDot puškohledu Hawke Frontier

 

Nikon Monarch 6-24x50

Opticky vynikající puškohled světoznámé značky je v palcovém jednodílném tubusu vybaven stranovou korekcí paralaxe, bohužel fungující až od 45m. Nabízen je s vlasovým křížkem FC nebo s klasickým tenkým Duplexem. Nevýhodou je velmi malý korekční rozsah, což ve spojení s absencí kříže typu MilDot znamená, že střelba na větší vzdálenosti může být problém a bude potřeba použít nakloněnou montážní lištu pro puškohled. Tyto nedostatky Nikon dohání nejen kvalitou obrazu, ale také příslušenstvím – je dodáván se třemi druhy korekčních komínků, sluneční clonou a flip-up krytkami již v základu. Cena je v ČR kolem 18tis korun.

 

Nikon Monarch 6-24x50, vysoká točítka, montáže KZK, ZKM 453

 

Fine Crosshair (vlasový křížek) opravdu umožní zcela přesné zamíření

 

Sada komínků dodávaná s puškohledem Nikon Monarch

nízké (lovecké) s krytkami, vysoké (sportovní) s krytkami a nebo odkryté „taktické“.

 

Weaver Super Slam Tactical 4-20x50

Tato novinka od firmy Weaver nabízí velmi zajímavou kombinaci parametrů. Zvětšení 4-20x je použitelné pro všechny dostupné malorážkové soutěže, pokud se ovšem jste schopni smířit s maximálním zvětšením „pouze“ 20x. Kříž MilDot je zde umístěn v přední ohniskové rovině, takže je při zvětšení 4x velmi tenký a při zvětšení 20x se zvětší na dosti široký, ale příjemně čitelný. Korekce paralaxe je stranová, funkční od 15m. Při vytažení důmyslně konstruovaného točítka se objeví korekční stupnice a je možno korigovat bod zásahu s krokem 1/4 MOA na jedno kliknutí. Po provedení korekce se točítko zacvakne zpět, čímž se pojistí proti nechtěnému pootočení. Navíc jsou točítka snadno a rychle nulovatelná. Tato optika sice nemá v základním příslušenství ani krytky, ani sluneční clonu, ale zato disponuje vynikajícím obrazem. U nás se tato optika zatím bohužel nedá sehnat, při individuálním dovozu z USA přijde na cca 16tis korun.

 

Weaver SuperSlam Tactical 4-20x50 FFP MilDot na Anschutz 1907R

 

MilDot při zvětšení 20x

 

MilDot při zvětšení 6x

 

Nikko Stirling Diamond Sportsman 10-50x60

Tato masivní a těžká optika vybočuje z řady produktů značky Nikko Stirling snad naprosto vším, hlavně však svým původem v Japonsku. Nabízí impozantní zvětšení 10-50x, které ušetří peníze za pozorovací dalekohled. Kvalita obrazu je vynikající, pouze při maximálních zvětšeních lze pozorovat ztrátu světelnosti a trochu i kontrastu. V základu je z příslušenství vybaven pouze velkým „kolem“ pro korekci paralaxe. Tato funguje již od 10m a to tak precizně, že se dá velmi dobře používat pro měření vzdálenosti (cca do 100m), díky velkému maximálnímu zvětšení s přesností až na jeden metr. Tato optika má jen dvě nectnosti. Zaprvé je to vysoká cena a zadruhé mechanická chyba, díky které je při vytočení stranové nebo výškové korekce mimo střed dále než o cca 15MOA pozorovatelný posun obrazu vůči tubusu. Při pohledu do puškohledu přímo v ose je znatelně tenčí černý okraj na jedné straně obrazu a tmavý stín na straně druhé, což dokáže pokazit dobrý dojem a značně znepříjemnit střelbu hlavně perfekcionistovi. Tento problém pravidelně nastává u výškové korekce, takže je vhodné puškohled osadit na nakloněnou montážní lištu se sklonem alespoň 15MOA. Tento puškohled je výhodné dovézt individuálně z Velké Británie, takto přijde na cca 19tis korun. Nabízí se v provedení s klasickým, rozumně tenkým MilDotem, nebo se speciálním a o trochu tenčím křížem „NATO“, vybaveným dálkoměrnou stupnicí. Pro přesnou terčovou střelbu i pro případné přemiřování na větší vzdálenost jsou velmi dobře použitelné kříže oba. Pozor je potřeba si dát pouze na verzi puškohledu. Od roku 2008 je tento puškohled vyráběn ve značně vylepšené verzi (opticky i mechanicky), která se napohled od verze starší liší pouze nazelenalým povrchem korekčních točítek a prstence pro nastavení zvětšení.

Nikko Stirling Diamond 10-50x60 – model 2008 NEW

 

MilDot puškohledu Nikko Stirling Diamond 10-50x60

 

Další puškohledy

Existuje samozřejmě mnoho dalších puškohledů. Výše popsané jsou však odzkoušené a prověřené v soutěžích „Malá odstřelovačka“, kde jsou hojně používány – tedy je mohu z vlastní zkušenosti doporučit jako ty nejlepší v dané cenové kategorii. Od levnějších optik střelci houfně upouštějí, jelikož levná optika neposkytne to nejdůležitější - kvalitní obraz. Extra drahé puškohledy typu Leupold Mark IV, Nightforce NSX a nebo Smith & Bender, které by jistě byly v posuzovaných parametrech ještě o trošičku lepší, se v malorážkových soutěžích zatím téměř neobjevují. Je tomu tak zřejmě proto, že jejich pořizovací cena je až několikanásobně vyšší.

 

Porovnání

Porovnat výše popisované puškohledy je velmi náročné. Každý vyniká v něčem jiném a může být pro svého uživatele tou nejlepší volbou. Jelikož považuji za nejdůležitější parametr kvalitu obrazu, vidím jako velmi dobrou volbu v poměru k ceně optiku Delta Titanium. Pokud jde o parametry, zde je zcela nejlepší volbou Nikko Stirling Diamond, poskytující obrovský rozsah zvětšení, vynikající korekci paralaxe a navíc možnost volby ze dvou výborných záměrných obrazců. Pokud však jde o univerzalitu, zde je nejlepší volbou Weaver SuperSlam. Weaver se sice velmi těžko shání a disponuje pouze zvětšením 20x, zato umožní díky svému rozsahu zvětšení účast na téměř všech dostupných soutěžích pro malorážky s optikou.

               

 

Nikko Stirling

Delta Titanium

Delta Titanium

Hawke Frontier

Nikon Monarch

Weaver Tactical

Nikko Stirling

Zvětšení

6-24x

4-16x

6-24x

6-24x

6-24x

4-20x

10-50x

Korekce

1/8

1/4

1/8

1/8

1/8

1/4

1/8

Objektiv

56mm

42mm

42mm

50mm

50mm

50mm

60mm

Tubus

30mm

1“

1“

1“

1“

30mm

30mm

Kříž

MilDot

MilDot

MilDot

MilDot

FC

MilDot FFP

MilDot

Parametry

****

**

***

****

****

****

*****

Točítka

****

**

**

***

*****

*****

****

Paralaxe

****

***

***

***

***

****

*****

Obraz

**

****

***

***

****

*****

*****

Kříž

***

****

****

****

***

*****

*****

Příslušenství

****

**

**

***

****

**

***

Univerzalita

***

****

***

***

**

*****

****

Dostupnost

****

*****

*****

****

*****

*

**

Cena

6000

7000

8000

13000

18000

16000

19500

Uvedené ceny jsou pouze informativní

 

Malá odstřelovačka - ostatní příslušenství


Aby bylo vybavení pro velmi přesnou střelbu malorážnou puškou s optickým zaměřovačem kompletní, nestačí vybrat pouze pušku a optický zaměřovač. Ať už jde o tak podstatnou věc, jakou je střelivo, nebo zdánlivou maličkost typu hadříku na čištění optiky – vše musí být dokonale sladěno a promyšleno, aby výsledky závisely opravdu jen na samotném střelci. I nedořešená drobnost může celkovou sestavu devalvovat, nemluvě o velmi negativním vlivu jakékoli „závady“ na střelcovu psychiku.

 

Montáže puškohledu

Montáže jsou naprosto typickou součástí sestavy, která se často podceňuje a výsledkem jsou velké problémy. Výběr montáží závisí především na typu montážní rybiny pro puškohled (záleží na typu zbraně). Dále také na průměru tubusu a objektivu puškohledu, který bude nad pouzdrem a hlavní umístěn. Obecně platí pro montáže tato tři pravidla:

1.)    Čím méně mezikusů mezi puškohledem a pouzdrem závěru, tím lépe.

2.)    Čím kvalitnější materiál, tím méně problémů. (Nejlepší montáže jsou tedy ty ocelové a nebo alespoň masivní duralové. Levné montáže při změnách teploty znatelně pracují a střelec je nucen často korigovat měnící-se nástřel.)

3.)    Výhodné z hlediska balistiky a výškové korekce je umístit puškohled co možná nejníže nad hlaveň.

 

Montáže Kozap

Česká firma Kozap vyrábí kvalitní ocelové montáže na téměř všechny běžné typy zbraní, s možností výměny ok montáží, nabízených v palcovém i 30mm provedení a k tomu i ve třech různých výškách. Ve výrobním programu firmy však chybí montáže pro častou rybinu s rozměrem 11mm a kulatou vrchní plochou (Suhl150, Anschütz) – Kozapy jsou dělané pro shora ploché rybiny. Tyto montáže však mají dvě zásadní chyby. Zaprvé jsou pro uchycení na rybinu používány velmi tvrdé šroubky příliš malého rozměru imbusu, takže po pevném dotažení nastává často problém s povolením těchto šroubků. Zadruhé se relativně často vyskytují „defektní“ oka montáží s rozdílnou výškou základny či dokonce excentricky umístěným závitem pro montáž do základny, přičemž nastává problém s kvalitním nastřelením zbraně, jelikož je optika vlivem rozdílné přední a zadní montáže uchycena mimo ideální osu. První problém řeší výměna šroubků ale problém druhý někdy vyřeší otočení či prohození oka montáže, jindy pouze výměna oka za jiný kus.

 

Kozap – montáž tvoří základna a otočné oko, uchycené šroubem zespod

 

Montáže KZK

Firma KZK z Bojkovic nabízí robustní a kvalitně provedené duralové montáže s ocelovou čelistí pro uchycení na rybinu. Tyto montáže jsou vhodné jak pro ploché, tak i pro kulaté rybiny a navíc jsou o poznání levnější, než montáže ocelové. I zde jsou však jistá negativa. KZK montáže jsou nabízeny pouze v jedné, dosti vysoké, výšce, aby vyhovovaly všem typům puškohledů. Obzvláště v provedení pro 30mm tubus jsou tyto montáže tak vysoké, že může docházet k problémům s pohodlným přilícením u zbraně s pažbou bez stavitelné lícnice.

 

KZK montáže, vhodné pro oblou i plochou rybinu

 

Montáže Leupold PRW a QRW

Jde o velmi kvalitní ocelové montáže, určené pro montážní lištu typu Weaver (Picatinny). Montáže Leupold PRW jsou na lištu uchyceny pomocí dvou hvězdičkových (torx) šroubů a QRW jsou variantou rychloupínací, s páčkou pro ruční dotažení. Výhodou montáží Leupold  je odnímatelný středový trn, zapadající do výřezu v liště Weaver. Díky tomu jde montáž umístit v případě potřeby do libovolné polohy na liště – trn slouží pouze pro zamezení posunu montáží vlivem velkého zpětného rázu zbraně, který však u malorážky nehrozí. Tyto americké montáže se dají zakoupit i v ČR.

 

Leupold PRW, kvalitní ocelové montáže

 

Montáže Burris Xtreme Tactical

Duralové, velmi masivní montáže pro lištu typu Weaver, jsou dostupné ve čtyřech různých výškách. Nejnižší varianta je výškově velmi vhodná pro použití ve spojení s přídavnou Weaver lištou na puškách Anschütz 1907, 1913 nebo Suhl150. Tyto montáže koupíte v USA nebo v Anglii.

 

Masivní duralové montáže jsou na výběr ve čtyřech různých výškách

 

Montáže BKL

Duralové montáže BKL jsou nabízeny v několika variantách, z nichž nejzajímavější je typ s předsazeným předním okem, umožňující umístění puškohledu více dopředu. Systém uchycení těchto montáží je kleštinový, kdy se montáž nasune na rybinu a dotahují se k sobě obě strany montáže, vyrobené z jednoho kusu, jen na základě jejich pružnosti. Takto je zaručeno, že montáž vždy sedí přesně na středu rybiny. Nese to sebou ale i jeden nedostatek – aby byly tyto montáže použitelné na více typů zbraní s rybinou 11mm (například ZKM452, Suhl150, Anschütz), musí mít kleština jistou vůli, jelikož rybiny zbraní nebývají vždy zcela přesně 11mm široké. Vlivem této vůle ale tato montáž sedí například na puškách Anschütz výborně, zatímco na puškách Suhl150 je již vůle příliš velká a montáž se jen těžko dotahuje (Suhl150 mívají rybinu o něco užší). Díky použitému systému uchycení se tyto montáže nabízejí pouze ve vyšších variantách. V Čechách je však zatím bohužel nezakoupíte.

Montáže BKL jsou k dispozici v mnoha variantách,

 zde montáž předsazená ve stříbrné úpravě

 

Příprava montáží

Montáže puškohledu mívají často drobné odchylky ve svých rozměrech nebo úhlech. Po osazení montáží na rybinu pušky často zjišťuji, že přední a zadní oko nejsou přesně ve stejné ose. Tuto drobnou vadu spousta střelců ignoruje, ale tím se dopouští vážné chyby. Přesně srovnané montáže o to míň pracují, což při dlouhodobém používání oceníte pro velmi stabilní držení nastřelení. Osazené montáže se dají zkontrolovat pomocí dvou trnů o průměru tubusu puškohledu, na konci vybavených hroty. Pokud hroty po dotažení trnů v montážích míří přesně proti sobě, je vše v pořádku. Pokud ne, je potřeba nanést na spodní dosedací plochy montáží jemnou brusnou pastu a ocelovým trnem je vybrušovat tak dlouho, dokud oka v jedné ose nebudou. Nesouosost montáží se projeví hned v začátku broušení, protože barva začne mizet z broušeného povrchu nesouměrně. Je to velmi pracná metoda, obzvláště pak u ocelových montáží, ale rozhodně se vyplatí!

 

Kontrola montáží pomocí dvou trnů s hroty

 

Weaver lišta se sklonem

Pokud montujete na zbraň puškohled s menším rozsahem výškové korekce, nebo pokud stavíte zbraň pro střelbu na velké vzdálenosti, můžete potřebovat montážní lištu nakloněnou, která puškohledu velký kus korekčního rozsahu „přidá“. Lišty tohoto typu v provedení Weaver vyrábí například americká firma Rimfire Technologies, a to mimo jiné i pro české malorážky ZKM a nebo německé Anschütz vzor 54 (1907, 1913, ale také Haenel Suhl150). Montáž této lišty se provádí buďto pomocí šroubů přímo do pouzdra závěru (pokud je pouzdro vybaveno závity), nebo pomocí vzepření v rybině několika červíky.

 

Weaver lišta osazená na pouzdře závěru malorážky ZKM, vzepřena šesti červíky.

 

Střelivo

Výběr střeliva v ráži .22LR je na našem i světovém trhu obrovský. Pokud chce však člověk maximálně využít schopnosti své zbraně a střílet opravdu na hranici možností této ráže, záhy zjišťuje, že se mu výběr zúžil jen na několik málo alternativ. Střelivo se vybírá testováním dané výrobní série v dané zbrani. Posuzují se seskupení více zásahů – u ráže .22LR je nejběžnější testování pětiranových soustřelů na vzdálenost 50m. Špičkové sestavy, zde umí opakovaně dosahovat soustřelu kolem 12mm (opsaná kružnice).

 

Typický úkaz při testování střeliva, levné (tréninkové) střelivo vykazuje „úlety“ od středového zásahu.

Soutěžní střelivo podává viditelně spolehlivější výsledky

 

Při výběru vhodného střeliva platí několik zásad:

1.)  Každé zbrani může „chutnat“ něco jiného (pokud dané střelivo funguje skvěle ve zbrani mého kolegy, v mojí zbrani tomu tak být nemusí)

2.)  Výběr střeliva je dobré provádět v takové situaci, v jaké bude následně používáno. Testy střeliva z pevného svěráku nemají zásadní význam, jelikož zbraň, opřena v rameni střelce, chová zcela jinak.

3.)  Nedoporučuje se střídání různých druhů patron bez „mokrého“ vyčištění. Testování několika značek najednou nepodá důvěryhodné výsledky, jelikož každá značka může mít jiné mazivo a jinou směs použitou na výrobu střely. (střela se otírá v hlavni a ovlivňuje tak střely další)

 

I nejkvalitnější náboje jsou vyráběny na strojích s určitou životností některých dílů a s určitými tolerancemi výroby. Komponenty použité pro výrobu nábojů také trpí proměnlivou kvalitou a proto ani u těch nejdražších nábojů nemáte nikdy jistotu, že s nimi bude Vaše zbraň podávat ty nejlepší výkony. Proto se každá série nábojů, která byla vyrobena za stejných podmínek, označí takzvaným číslem výrobní série – a jen náboje z jedné série jsou potom spolehlivě stejné. Prvním krokem je tedy nalezení vyhovující značky výrobce nábojů a poté je potřeba ještě hledat tu nejvhodnější výrobní sérii. Pokud chcete střílet opravdu přesně, doporučuji zabývat se střelivem pouze značek Lapua, RWS (Dynamit Nobel) a Eley. Ostatní výrobci za touto špičkou značně zaostávají, což ovšem nevylučuje, že i jinde se může objevit povedená série nábojů. Rychlejší náboje typu HV (high velocity) svou přesností terčovým patronám zdaleka nestačí. Po výběru nábojů je samozřejmě nejvýhodnější od dané série nakoupit větší množství a poté již střelivo neměnit – střílet na tréninku i v závodě střelivo stejné. Závodní náboje jsou však velmi drahou záležitostí. Není výjimkou, když jedna rána přijde na cca 5Kč, takže se často hledají kompromisy. Na tréninku a v závodě je nutné používat střelivo se stejným mazáním a stejnou střelou, avšak může to být pro trénink i nižší (a tedy levnější) řada od stejného výrobce. Například u značky Eley, jsou jako závodní patrony používány řady Tenex Ultimate EPS (červená) a nebo Match EPS (černá). K nim dobře poslouží jako tréninková patrona například Eley Team (modrá), za cenu podstatně nižší. U značky RWS jsou to závodní RWS R50 a k nim tréninkové například RWS Rifle Match. Pokud se podaří dobře vybrat sérii tréninkového střeliva, není výjimkou, že jeho výsledky mohou být téměř srovnatelné se střelivem závodním. Z praxe je známo, že velcí odběratelé střeliva, jako jsou profesionální sportovní kluby, jednotlivci či specializovaní prodejci, si vybírají vhodné série přímo na testovacích střelištích jednotlivých výrobců a teprve zbylé „přebrané“ série putují menším odběratelům, do obyčejných obchodů a ke koncovým zákazníkům. Z toho důvodu tedy nečekejte, že v malém krámku na náměstí kdykoli koupíte opravdu povedenou sérii závodních nábojů.

 

Opora pod zbraň

Malou odstřelovačkou se ve většině případů střílí z polohy vleže a s oporou pod zbraň. Tato opora se řídí především pravidly dané soutěže. V disciplínách typu BenchRest se používají těžké, výškově i stranově stavitelné stojany, avšak pro disciplíny typu „malá odstřelovačka“ je zdaleka přirozenější opora o dvojnožku. Sklopné nožičky, jakožto nejpoužívanější opora u odstřelovacích pušek, jsou dvou základních typů.

 

Dvojnožka Harris

Tento BiPod se vyrábí v USA a je ve světě nejpopulárnější. Montuje se jednoduše nacvaknutím na šroubek poutka řemene v předpažbí zbraně (u zbraní s UIT lištou se používá speciální adaptér) a vyrábí se v několika modifikacích. Pro sestavu typu „MaO“, stavěnou pro soutěžní střelbu, je nejvhodnější typ dvojnožky bez kloubu (1A2) a s plynulým posuvem nožiček. Harris kloubový je méně stabilní, jelikož kloub nejde nikdy zcela dotáhnout pro zamezení jeho pohybu. Výška nožek záleží na proporcích jejich uživatele a výšce předpažbí dané zbraně. Většina střelců si však vystačí s nejnižší variantou, nastavitelnou od 6 do 9 palců délky nožičky. Na trhu se objevují také levné čínské kopie, ale tyto z vlastní zkušenosti nemohu doporučit, protože kvalita jejich materiálu je znatelně horší, než je tomu u originálu, což po krátkém čase používání způsobí obrovské vůle a nestabilitu dvojnožky.

 

Dvojnožka Harris 1A2 BR 6“-9“ – ideální pro „MaO“

 

Dvojnožka VersaPod

Tato dvojnožka je podstatně variabilnější než Harris, protože umožňuje pohyb zbraně hned ve třech rovinách najednou. Toto je výhodné při střelbě v přírodě, z nerovných povrchů a komplikovaných pozic, avšak je to na úkor stability, kterou na upravené střelnici využijete více. Montuje se na speciální trn, zůstávající stabilně na pušce, jehož montáž je podobná, jako u dvojnožky Harris – tedy na šroubek poutka řemenu.

 

VersaPod v nízké variantě

 

Libela – vodováha

Zbraň musí být při střelbě držena vodorovně, protože vlivem vzájemné vzdálenosti osy puškohledu od osy hlavně a balistické křivky střely, dochází při naklonění zbraně do strany ke stranovému posunu bodu zásahu vůči bodu záměrnému. Z tohoto důvodu se velmi často montují různé druhy malých vodovah na puškohledy či rybiny, aby mohl střelec před výstřelem naklonění zbraně redukovat. Zde lze doporučit vodováhy montovatelné na tubus puškohledu.

 

Libela ACD (Anti Cant Device), vyráběná v USA

 

Momentový klíč

Další důležitou součástí výbavy je momentový klíč. S pomocí tohoto nástroje dokážete dotahovat důležité šrouby vždy stejnou silou (stejný moment síly) a můžete průběžně kontrolovat jejich správné dotažení, což je velmi důležité vzhledem k zachování vlastností takového spoje. Dotahují se šrouby držící systém pušky v pažbě – kde se doporučuje při uložení do dřeva používat momenty kolem 4-5Nm, při uložení v beddingu až 7Nm. Dále se využívá momentového klíče pro dotažení šroubů držících montáže na rybině či liště. Nejen, že je vhodné, aby byly všechny tyto šrouby dotaženy stejnoměrně, ale po sejmutí optiky a opětovném nasazení zajistí opětovné dotažení na daný moment síly vrácení optiky zpět do předchozí polohy, tedy návrat co nejblíže k nástřelu.

 

Momentový klíč, je výhodné, aby umožňoval použití standardních šestihranných bitů

 

Čištění

Čištění malorážky je téměř alchymie a bylo by možno mu věnovat celý článek. Zjednodušeně však stačí říci, že čistá malorážková hlaveň potřebuje nejdříve několik ran pro takzvané „zajetí“, kdy se uvnitř vytvoří film z olova a maziva. Poté střílí po jistou dobu jak nejlépe umí až do chvíle, kdy je uvnitř olova již příliš a přesnost se začne ztrácet. Tehdy je potřeba vyčistit malorážku dokonale, mokrou cestou, a začít tento cyklus znovu. U každé pušky mohou být jednotlivé části výše popsaného průběhu různě dlouhé. Některé pušce stačí na „zajetí“ 20 ran, jiná jich potřebuje 200. Jedna začíná ztrácet přesnost po vystřelení 500 ran, jiná po tisícovce. Každý střelec se musí s vlastnostmi své zbraně seznámit sám a jak této znalosti poté využije je jen na něm. Co je ale společné je čištění „nasucho“ vždy po střelbě. Není radno spaliny a další zbytky po střelbě v hlavni nechávat, jelikož tyto váží na sebe vodu a mohou v dlouhodobém horizontu způsobovat poškozování vývrtu hlavně. Doporučuje se tedy ihned po střelbě, dokud jsou ještě spaliny teplé a snadno odstranitelné, protáhnout hlaveň čistým hadříkem nebo hadrovým výtěráčkem a tím spaliny odstranit. Samozřejmě od komory k ústí, zpátky ni krok. Pozor při čištění na ústí hlavně, kde je dobré nepoškodit ani nános spalin, natož povrch ústí či jeho hrany. Proto není vhodné používat k čištění jakékoli protahovací šňůry, natož BoreSnake. Pro čištění na mokro používejte speciální zbraňové přípravky, od rozpouštěče olova až po speciální oleje pro snížení tření. Speciálním olejem je vhodné ošetřovat železné části i zvenčí, potažmo také dřevěnou pažbu.